Hobby - náš milý koníček - FOTOZOOM

Hobby - náš milý koníček

Sete

Dnešní ráno není ničím výjimečné - opět za okny sněží a je tam zima. Není ani výjimečné v soupisu mých ranních činností, které jdou přibližně následovně - vstanu, pokecám se Setem (pro ty kteří neví, to není ten slavný motorkářský závodník, ale můj bílý králíček, který se mu povahou trochu podobá - zničí na co příjde ), vyrobím kafe, zapnu mobil a sednu k počítači, abych zkontrolovala poštu.

Určitě se v podobném soupisu ranních činností leckteří poznáváte. A jak si tak sosám kafe a prohlížím své stránky, které poslední dobou trochu zanedbávám, zabrousím i do své fotogalerie. Moc často si své fotky neprohlížím, a už vůbec ne od doby, kdy mám velký 19-ti palcový monitor, na kterém je až příliš vidět, jak jsou veškeré fotky příšerně naskenované (samozřejmě z papíru). Většina z nich vypadá jako by je nešikovná kuchařka posypala moukou a občas řízla nožem. No, však taky netrpělivě očekávám, až se mi prasátko naplní (bohužel tam zatím cinkají jenom nějaké drobáky) a já si slavnostně koupím vytoužený skener s nástavcem na negativy. Aha, teď už slyším znalé fotografy, kterak láteří, proč že si nekoupím pořádný skener přímo na negativy. No, odpověď je nasnadě - prostě bych na něj neměla, takže opět jako u všech ostatních věcí, musím volit kompromis. To slovíčko nemám ráda, ale provází mě každým dnem, tak jsem si už trochu zvykla.
Ale to jsem odběhla od myšlenky, kterou jsem vám chtěla sdělit. Prostě jsem si opět po dlouhé době prohlížela své fotografie a i přes nedokonalost jsem měla z každé z nich radost, a naplnovala mě jakýmsi pocitem uspokojení. Tak mě hned napadlo, že alespon fotografování je jedna z věcí, kterou dělám dobře, když pak ve výsledku přinese dobrý pocit a radost. Tak nějak by dle mého názoru měl vypadat lidský koníček, neboli hobby. Měl by přinést barvu do života všedních dnů, člověk by se měl na jeho činnost těšit a měla by ho naplnovat energií. V tomto ohledu se extrémně lišíme od zvířecího světa. Třeba Sete (opět králík, ne závodník) je nejšťastnější, když dostane dýnová semínka a může si se mnou hrát (což  znamená běhat dokolečka jako šílenec). To mu stačí ke štěstí a nepotřebuje se ještě víc realizovat, když nepočítám roztrhané tapety (ale to se spíše zeptejte mého muže, ten by vám povyprávěl víc ). Kdežto člověčí jedinec musí neustále něco tvořit, aby měl pocit uspokojení, že na tomto světě není zbytečně. Samotná shánka po jídle a posléze nakrmení mu prostě nestačí. Musí za sebou vidět postavené domy, vzrostlé zahrady, namalované obrazy, ušité šaty apod. Za tuhle lidskou vlastnost jsem opravdu vděčná a doufám, že s nástupem moderní techniky, která dělá všechno za nás, nevymizí ta touha dělat věci sám, byť i nedokonale a ručně.
Proto vyzývám všechny, kteří zabloudili až do těchto řádků - pěstujte své koníčky a mějte ze svého díla radost! Potom i svět kolem nás bude radostnější a plný hezkých věcí, které mají svojí cenu.

clock 08:41 - 07.03.06 - VRABČÁKŮV DENÍK - 62958x

Využijte možnosti článku:

  • RSS zdroj článku vč. komentářů  RSS 2.0 comments feed