Jak se rozloučit v zaměstnání po 8 letech? - FOTOZOOM

Jak se rozloučit v zaměstnání po 8 letech?

To bych opravdu ráda věděla. V dnešní době je spíše vzácností, když někdo zůstane ve firmě déle než pět let. Tedy hlavně v Praze, na venkově a v menších městech to bude trochu jinak. Za komunistů bylo normální, že člověk po vyučení nastoupil do podniku a odcházel až do důchodu. Ještě v dobách porevolučních se na každého, kdo nevydržel ve firmě více jak 3 roky, dívali jako na podezřelého fluktuanta. Dnes je tomu ale jinak. Čím více zaměstnání člověk vystřídá, tím je automaticky brán za více schopného a vzdělaného.

A já jsem vydržela u právníků celých osm let! Nemyslete si, že to na mě nezanechalo psychické následky - samozřejmě ano . Nadávala jsem, vztekala jsem se, chtěla jsem tisíckrát odejít, a v podstatě i teď jsem ráda, že odcházím, ale přesto mám divné pocity. Neustálé návaly nostalgie, vzpomínky (samozřejmě na to lepší, protože to špatné se hned zapomene). Jakmile dokončím nějakou činnost, vzápětí mi blikne myšlenka, že už je to naposledy a příště to udělá někdo nový. Čím více se blíží konec (už jenom 3 pracovní dny), tím více se ohlížím dozadu a vybavuje se mi vše z minulosti (samozřejmě v růžových barvách). Připadám si jako důchodce, který na sklonku života neustále vzpomíná. Jenomže čím více se vzpomíná, tím je to horší a činí to věci obtížnější.

Možná se více ohlížím do minulosti také kvůli tomu, že mi poznenáhlu dochází, jak velká změna v životě nastává, co všechno se bude muset vykonat, a jaké překážky zdolat. Každý začátek je těžký a moc se mi do něj nechce, tak se zatím ještě zuby nehty držím té minulosti a snažím se mít hlavu otočenou zpět. Asi jako na prvním rande, když se ostýcháte svému protějšku pohlédnout do očí. Dokud to ještě jde, budu se probírat všemi událostmi z tohoto prostředí, protože až ho opustím, budou se postupně jedna po druhé vytrácet.

Jsou chvíle, kdy mi ještě všechny věci celkově nedochází, ale obávám se, že až budu ve středu večer naposledy opouštět svoje pracoviště, docvakne to vahou panelu. To už ale bude ten pravý čas na otočení hlavy směrem dopředu, zabouchnutí dveří od minulosti a stoprocentní koncentrace na věci budoucí. Vždyť na každém konci je hezké to, že něco nového začíná .

clock 20:00 - 25.11.05 - VRABČÁKŮV DENÍK - 648491x

Využijte možnosti článku:

  • RSS zdroj článku vč. komentářů  RSS 2.0 comments feed