Mimi - FOTOZOOM

Mimi

naše malý Šmíďátko

Tak už bych to snad konečně mohla zveřejnit i na svých stránkách, když už to ví všichni od Šumavy k Beskydám. To co vidíte vedle na obrázku je výsledek podzimních radovánek s mým manželem. Ano, uhodli jste, jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství.

A hned za čerstva také dodávám, že to je také důvod mé větší absence v psaní článků. Jakmile totiž zjistíte, že čekáte potomka, máte hlavu plnou všeho možného, jen ne toho, co jste doposavad dělali.

Po zjištění onoho radostného nálezu jsem okamžitě začala surfit po netu a hledala zaručené a osvědčené rady těhulek. Po čtyřech měsících můžu konstatovat, že většina rad je vám na nic, protože vaše tělo (plod) se chová jinak než jak je psáno. Zní to sice banálně, ale nejlepší radou je naslouchat svému vlastnímu tělu. Když mě v prvních týdnech bylo špatně od žaludku, což potká většinu těhotných, pokoušela jsem se dodržovat tipy, které zabíraly ostatním. Jíst hodně ovoce, zeleninu, pít bylinkové čaje..... jenomže mi bylo špatně snad ještě víc. Tak jsem se na správné zásady vybodla a prostě jedla to, na co jsem zrovna měla chuť, ať to byly hranolky, smetanové omáčky, smažené kuře či brambůrky. A ejhle - ono mi přestávalo být špatně! Pravda, neustále jsem se snažila vše vyvažovat něčím zdravým, aby mělo dítě z čeho začít stavět. Ale rozhodně jsem si neodpírala se sebezapřením ony nezdravé dobroty, které jsou všude tak nedoporučované.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se na Nový rok přehoupla do čtvrtého měsíce a mé chutě začaly ovládat věci, které jsem v minulosti jedla z donucení. Kvantum ovoce a zeleniny, i v dušené formě, zeleninové polévky, celozrnné výrobky, vločky, jáhly a minimum masa. Můj manžel jenom nevěřícně kroutí hlavou, protože nepoznává onoho Vrabčáka, který se od rána do večera ládoval buřtama, bramborákama a větrníkama. A tak statečně dodává, že když začnu vařit zdravě, bude to jíst taky. Možná už se připravuje na roli otce, kdy půjde příkladem .

Drobeček v bříšku roste a dělá nám velkou radost. Už proto, že přestože jsem překročila třicítku, nemám žádné komplikace, genetické testy dopadly dobře už na první pokus a tak jediné, co mi trochu komplikuje život je moje častá únava. Přiznávám bez mučení, že moje nejobíbenejší místo v poslední době je na gauči s hrnkem čaje v ruce. Naštěstí mám tak skvělého manžela, že mi ten čaj vaří .

Je fajn užívat si šťastná období života, když vše běží tak, jak si přejete. Před rokem a půl to byly sladké starosti s tím, jaké si vybrat svatební šaty, jakou kytici nebo které jídlo na hostinu. Teď je to zase výběr jména, jakou postýlku, jaký kočárek apod. Opravdu bych si přála, aby mě takovéhle sladké starosti v různých obměnách doprovázely celý život.

Přestože si těhotenství užívám, je jedna věc, kterou musím trochu překousávat. Už nemůžu být ta sexy slečna, za kterou se otáčí chlapi na ulici. Ješitně přiznám, že jsem na to byla tak trochu zvyklá při své výšce 180 cm a štíhlé postavě. A i přesto, že jsem už přes rok vdaná a se třemi křížky na krku, stejně mě většina veřejnosti oslovuje slečno (po čtyřicítce už mi to asi neprojde, co? ). V mém momentálním stavu si však připadám jak nešikovně uplácaný sněhulák v pokročilých letech. Ale to už je holt úděl. Člověk nemůže mít všechno. A tak si říkám, že možná mezi těma sexbombama které chodí po ulicích, je nejedna, která by se mnou ráda měnila, jen aby očekávala miminko. V dnešní době už to není tak samozřejmá věc, jako kdysi.

A tak i onen splašený Vrabčák, který rád vymetal večírky, se začíná usazovat a poznávat nové pocity, které zná jenom ten, komu roste v břiše malý človíček.

clock 15:15 - 26.01.07 - VRABČÁKŮV DENÍK - 426729x

Využijte možnosti článku:

  • RSS zdroj článku vč. komentářů  RSS 2.0 comments feed