Proč? - FOTOZOOM

Proč?

Proto! Jednoduchá otázka -jednoduchá odpověď. Ano, takto se jmenoval jeden český film, který mě svého času docela dostal. Všichni ho jistě znáte. Celým snímkem se táhla otázka jako dlouhá červená nit - proč fotbaloví fanoušci demolují vše, co jim příjde pod ruku.

Proč? Proto! Takhle jednoduše máme kolikrát chuť odseknout, když se nás někdo ptá na věci, o kterých nemáme chuť mluvit. Když se někdo prostě trefí do naší slabé stránky, bafnem na něj nevrle onu odpověď. Nejhorší je, že tohle jediné slovíčko, které je tak vlezlé, nás provází každým dnem po celý život. Pokud nám tuto nechtěnou otázku položí druhá osoba, existuje ještě možnost, jak jí ošálit. Pokud nechceme zdlouhavě vysvětlovat, vymlouvat se, či odhalovat sama sebe, existuje tady ještě lež. Odpověď můžeme prostě okecat. Vymyslet si důvěryhodnout odpověď, kterou tázající se stranu umlčíme. Proč ještě nemáš kluka? Proč jsi nedostudoval školu? Proč ještě nejsi vdaná? Proč ještě nemáte dítě? Proč? Proč? Proč?

Z mého hlediska, je však horší varianta ta, když se ptáme sami sebe. Proč se to stalo? Proč jsem jednala tak jak jsem jednala? Proč se nedokážu postavit sama za sebe? Proč nedokážu být šťastná? Takovýchto a podobných 'proč' jsou tisíce. Já sama se ocitám pod palbou svých vtíravých dotazů, s oním ohavným slovíčkem na počátku, každý den. A odpověď? Málokdy si odpovíte tak, že jste spokojeni. Lhát sám sobě se nevyplácí a v podstatě to ani nejde. Snažíte se manipulovat realitou ve snaze uklidnit své tazatelské svědomí. Nalháváte si různé varianty odpovědí, přesvědčujete se, že pravda je taková, jakou jí momentálně vnímáte. A důsledek? Pouze další namnožená 'proč', která se dostaví záhy. Má tedy smysl sáhodlouze rozebírat konkrétní témata a dopátrávat se důsledku a odpovědí na kladené otázky, nebo je prostě snazší sám sobě odseknout: "Proto!"? Vždyť téměř pokaždé, když si uspokojivě odpovím na jednu dotírající otázku, mi další den připadá odpověď velmi neuspokojivá, ba téměř zcestná. Dle mého názoru, tedy nemá cenu zabývat se dotírajícími dotazy, ale prostě brát věci tak jak jdou bez odpovědí. Vždyť nemusíme všechno chápat do detailu, nemusíme mít na všechno odpověď, nemusíme všemu rozumět, nemusíme vše rozebírat. Což kdybychom chvíli žili jako zvířata, která prostě berou život tak jak leží a běží, a nějakými dotazy se vůbec nezabývají? Třeba bychom byli šťastnější, alespoň tak, jak se jeví oni.

A proč tady rozebírám filozofickou myšlenku, namísto abych napsala jak se mi daří jako novomanželce a jak společně budujeme rodinný život? Inu PROTO!

clock 23:03 - 28.02.06 - VRABČÁKŮV DENÍK - 59505x

Využijte možnosti článku:

Přidat komentář:

Komentář musí být před publikací schválen. Děkuji za pochopení.