Radost z jízdy - FOTOZOOM

Radost z jízdy

Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o dnešní zážitky z cest. Ne, že by byly nějak vyjímečné či ojedinělé, ale nikdy jsem je nestihla publikovat včas. Pokaždé je pracovní povinnosti zatlačily někam hluboko do podvědomí, a časem vyšedly.

Radost z cestování pociťuje asi málokdo, kor když cestujete vlakem nebo autobusem. Já mám však na mysli cestování autem a čirou radost z řízení motorového vozidla.

I na dnešních přecpaných komunikacích s agresivními řidiči lze zažít pohodovou jízdu. Často jezdím trasu Praha - Ostrava a zpět, takže vím, o čem mluvím. Je jasné, že většinou se člověk pekelně soustředí na jízdu a na zběsilé manévry některých řidičů, ale jestli vám i přesto vybyde čas, či sundáte-li trochu nohu z plynu, koukněte se po krajině, kterou projíždíte.

Právě před chvílí jsem přijela z Ostravy a ještě teď jsem plná dojmů nejen z energické a svižné jízdy mého auta , ale také z krajiny, která kolem mě probíhala. Nádherné kopcovité terény, které hrají barvami, a na horizontu modré nebe s bílými mraky - klasický krajinářský kýč, ale také pohled, který mě vždycky dostane a navodí nacionalistické pocity. Možná že v této letní době je škoda jezdit někam do zahraničí k moři, kde vidíte pouze modré moře a bílé, horkem sálající kameny či vyprahlý písek. Naše louky hrají všemi barvami lučních květů, vedle se vlní pole zlatých slunečnic, jejichž hlavy do jedné koukají stejným směrem, kousek dál zase tmavě zelený les ze kterého vyskákali zajíci na pole, které je už nyní sklizené.

Ano, je to jako v oné klasické české komedii, kde se pan Hrušínský kochal za jízdy. Vzpomněla jsem si na něj, když jsem to svištěla po dálnici a sdílela s ním stejnou krásu. Vzápětí jsem si ale uvědomila jak skončil, a tak jsem se honem soustředila na jízdu.

A když už jsem u té jízdy - pánové a někdy i dámy, co to tam na těch silnicích vyvádíte? Ne, že bych byla nějaký svatoušek, který do puntíku dodržuje zásady silničního provozu, ale vždy myslím na ohleduplnost a bezpečnost i těch ostatních, nejen na sebe. Nechápu, proč se někteří lidé baví tím, že vás zablokují v levém pruhu a líbí se jim, že v ten moment určují rychlost na dálnici oni, přestože jedou sotva stovkou. Nebo oblíbený český sport - vletět rychle jedoucímu autu do cesty a testovat, jak dobré má brzdy. Kolikrát mi při podobných případech zůstává rozum stát a říkám si, že to snad ani neřídí stejný lidský druh, ale nějaká opice.

A to už se vůbec nezminuji o chování některých kamionistů. 80% všech nehod, které jsem ve svém životě viděla, bylo způsobeno kamionem či nákladním autem. V přepravní problematice se moc neorientuji, ale nešlo by více prosazovat železniční dopravu, než si nechat ničit nové a draze vybudované komunikace těžkými vozy, které se kor v dnešní době stahují ještě více do našeho státu, neboť nemáme zavedené mýtné? Vždyť za jednu cestu z Ostravy do Prahy bych napočítala k tisícovce kamionů! A teď si představte ten ráj prázdných silnic, kdyby všechny ty velký obludy zmizely! Občas byste potkali jenom kamion se zbožím, které rychle podléhá zkáze, ale to by bylo vše. Já vím, vrátím se zpátky do reality a budu se dál obrnovat ocelovými nervy, abych byla schopná provozu na českých komunikacích.

Teď už musím opět pracovat (šéfová na mně přes monitor přísně kouká), ale i přesto se i po zbytek dne budu těšit ze vzpomínek na malebnou letní krajinu .

clock 15:10 - 01.08.05 - VRABČÁKŮV DENÍK - 119660x

Využijte možnosti článku:

Komentáře:

    from: šéfová

    tak to prrr!

    Já že přísně koukám?! A kdo přinesl punčové řezy, aby se vrábčáčkovi radostněji pracovalo? To je vděk...

    odpovědět na tento komentář 01.08.05, 15:50

Přidat komentář:

Komentář musí být před publikací schválen. Děkuji za pochopení.