"...Sněhurka má zrovna volno, jinak šlape v Perlovce..." - FOTOZOOM

"...Sněhurka má zrovna volno, jinak šlape v Perlovce..."

Nelekejte se, to je pouze úryvek písničky od skupiny Wizard, kdy sedm trpaslíků chlastá jako duha a Sněhurka si přivydělává nejstarším řemeslem ve vyhlášené ulici v Praze. Tuhle písničku mám ráda a vždycky mě pobaví, ale včera v noci jsem si na ní vzpomněla a do smíchu mi moc nebylo.

V práci jsem se opět činila a přesčas vesele naskakoval. Kolem půlnoci, když už jsem nedokázala rozpoznat jednotlivá písmenka na monitoru, jsem usoudila, že kvalita odvedené práce jde rapidně dolů a tak jsem si zavolala taxi. Naše firma sídlí přímo v centru města v Jungmannově ulici, která volně navazuje na již zmíněnou Perlovku. To mi ovšem až do včerejška nijak nedocházelo.

Vyšla jsem před vchod a volně stepovala na chodníku, znaveně vzhlížejíc ke každému autu, které mělo označení taxi. Po chvíli jsem si všimla, že některá auta u mě dost přibržďují, až téměř zastavují, a vždy se opakoval stejný obraz - přes okénko (někdy stáhnuté), na mě naprosto nechutně zírali nadržení chlapi a čekali, že k nim příjdu s "nabídkou". Až teprve když jsem po nich hodila pohledem, který by probodnul i dubové dveře, odjeli. Během těch deseti minut, co jsem na taxi čekala, jich bylo asi pět, což je na jednu pražskou ulici docela slušný provoz. Začínala jsem se ale trochu bát, neboť jsem nevěděla, jestli na mě za chvíli nevystartuje nějaký pasák nebo šlapka, že jim pytlačím v revíru.

Nevím, jestli jsem byla víc znechucená tím, že si mě pletli se štětkou nebo jejich vilnýma pohledama a tím, že slastné chvíle loví ve špíně na ulici. Domnívám se však, že šlapky jsou k rozpoznání téměř okamžitě díky vyzývajícímu oblečení. Já jsem měla dlouhé široké kalhoty, volnou košili a ohromnou kabelu přes rameno. Naštěstí taxi nemělo většího zpoždění, a já jsem cestou domů, když už jsem byla v bezpečí, o všem přemýšlela. Byla jsem ráda, že žádný z těch pánů na mě nepromluvil. Asi bych se pozvracela.

Nejsem ani jeptiška, ani puritánka a celkem chápu některé pány, kteří si občas zajdou do night clubu, kde je jistá hygienická úroveň. Ale lovit potěšení na ulicích, v pročúraných podloubích, a s "dámou", která se umyje až po skočení celé "šichty", mi přijde zvrhlé a nechutné. Nebo že by další úspěch medicíny o kterém nevím: naoperovat plechové žaludky s odejmutím části mozku?

clock 15:04 - 02.09.05 - VRABČÁKŮV DENÍK - 445449x

Využijte možnosti článku:

  • RSS zdroj článku vč. komentářů  RSS 2.0 comments feed