Svatební přípravy - FOTOZOOM

Svatební přípravy

Samotné mě to pořád ještě nedochází, ale kvapem se ona radostná událost blíží. Pokud jste v posledních dvou měsících slyšeli na Moravě a v Čechách podezřelé rány, nejednalo se podzemní výbuchy či útoky teroristů - to pouze úlevou a oddechem padaly kameny z našich maminek, tetiček a ostatních příbuzných.

"Tak konečně se nám ta naše holka (kluk) vdává (žení)!" jistě zaznívalo nesčetněkrát. "Vždyť já už jsem myslela, že zůstane dočista na ocet!" a podobné věty bylo možné zaslechnout. Nu dobrá, dejme tomu, že jsme si coby mladí třicátníci dali se svatbou trochu na čas - ale dnešní moderní doba udává přeci jenom trochu jiný životní trend než jaký byl u našich rodičů a prarodičů.

Však to i docela zřetelně vyplývá z výroků našich vrstevníků, kteří si klepou na čelo a nechápou, proč se v dnešní uvolněné době ženeme do chomoutu a ztráty svobody. Člověk si pak připadá trochu jako v lisu - z každé strany se na něho tlačí zaručeně moudré rady, jak naložit se životem. Samozřejmě, že na všem je trochu pravdy.

Já osobně si myslím, že ve všem by měl být trochu řád, protože když člověk žije bez řádu, zdivočí, ať se jakkoliv brání. A instituce manželství je podle mě takovým jízdním řádem, ve kterém se dá najít ten správný spoj do vytouženého cíle. To, že si mě můj snoubenec vybral jako životního partnera, se kterým chce trávit každý den až do dalekého stáří, je dle mého názoru tím největším vyznáním lásky. Také proto, že vím, že je to uvážené rozhodnutí a ne podlehnutí rozbouřeným hormonům. Z tohoto důvodu si myslím, že je více než zdravé, když si partneři na tento krok nějaký čas počkají.

Ale zpátky ke své svatbě. Když mě můj přítel požádal v červnu na dovolené o ruku, zvolil si tak romantické prostředí, že se sotva dalo cokoliv odmítnout (moře, západ slunce za obzorem, červené vínko na pláži). Domluvili jsme se, že bychom chtěli svatbu ještě za teplého počasí, takže září vypadalo ideálně. Jestli to někomu připadá jako velmi krátká doba na přípravu svatby, tak můžu všechny ujistit, že dva měsíce bohatě stačí na veškeré přípravy. Nevím, proč některé agentury uvádí, že se má svatba připravovat až rok předem. Většina jich pak uvádí 10-6 měsíců předem. Čím delší období příprav, tím více stresu jak pro příbuzné, tak pro samotné snoubence.

Veškeré přípravy jsem vzala na svá bedra, neboť se domnívám, že jsem podědila po svých předcích organizační geny. Trochu jsem narazila, neboť podle starých tradic mají vše zařizovat rodiče, čehož se nejvíce držela má budoucí tchýně. Ono vůbec striktní dodržování tradic je pěkná blbost. Některé tradice jsou hezké a ráda je dodržím (třeba svatební noc), ale aby mě někdo nutil do tradic, které jsou nota bene kraj od kraje různé, mi příjde v dnešní době hloupé.

Zjistila jsem, že rčení, že svatba se dělá pro příbuzné a ne pro snoubence, je více než pravdivé. Těch kompromisů, které jsme s přítelem smlouvali, aby byly všechny strany i generace spokojené, bylo docela dost. Nikoho nechcete naštvat a zároveň chcete, aby se všem na vaší svatbě líbilo, neboť pro vás je to důležitý den. To znamená zříct se některých svých představ o své vysněné svatbě. A pokud se vám s určitými ústupky podaří objet veškeré příbuzenstvo bez krveprolití, máte vyhráno.

Jak se díky naší svatbě oblékla nově čtvrtina Moravy a pětina Prahy vám povím příště .

clock 16:50 - 23.08.05 - VRABČÁKŮV DENÍK - 602508x

Využijte možnosti článku:

  • RSS zdroj článku vč. komentářů  RSS 2.0 comments feed