Tak už zítra... - FOTOZOOM

Tak už zítra...

...a bude ze mě nezaměstnanec. Zítra je poslední den, kdy půjdu do své oblíbené, nenáviděné, pohodové, stresové a pražské práce. Mám z toho dost trému, neboť se, jak je zvykem, chystá rozlučka v jednačce. Šampaňské, chlebíčky, prostě jak se sluší na právní kancelář. Což o to, chlebíčky i šampus bych brala, ale že tam budu muset stát před čtyřiceti lidmi jako exot a ještě snad ze sebe vydávat nějaká slova, to po mně nemůže nikdo chtít!

Ale zase by nebylo chlebíčků bez rozlučky. Na jídlo mě vždycky dostanete. To moc dobře ví i moje šéfová, jelikož mě dneska pozvala na rozlučkový oběd, který byl naprosto senzační. Byly jsme v pizzerii Coloseum na Václaváku a ještě pár hodin po posledním soustu cítím ty úžasné chutě na jazyku. Že bych vás trošku namlsala? Tak jako předkrm jsem měla orestovanou zeleninu s hlívou ústřičnou, na hlavní jídlo pak výborné vepřové na houbách s cuketou a  napájela jsem se domácím moravským červeným. A jako delikátní tečka byl skvostný italský dort s piniovými oříšky a presso. Dokonalá harmonie chutí s výhledem na dolní Václavák. Myslím, že bych ze zaměstnání měla častěji dávat výpověď .

Na druhou stranu to bylo po dlouhé době příjemné uvolnění ze všech stresů, které se kolem mně točí. O víkendu jsem zvládla akci kulový blesk (jak všichni zajisté chápete, šlo o stěhování do Ostravy). Ukecala jsem kamaráda od sestry, aby se obětoval a přestěhoval mě tranzitem, neboť kromě pár svršků (které mimochodem ještě pořád dobaluji) jsem mínila přestěhovat i tak cenné věci, jakými jsou můj psací stůl, na kterém jsem ještě jako dítko školou povinné psala domácí úkoly, a téměř historický zvětšovací přístroj na fotografie. Pravda, cestou do Ovy jsem toho pak částečně litovala, neboť tranzit nejezdí rychlostí 180km/hod, takže cesta trvá dvakrát déle než jsem zvyklá, nemluvě o tom, že po celou dobu hustě sněžilo a já jsem měla pocit, že se s celým nákladem převrátíme do příkopu. A aby ne! Nebyla jsem daleko od pravdy. Když jsme šťastně dojeli před domek, čili mé budoucí bydliště, najel Éda tak blízko k potoku, že nešlo vyjet. Kola se protáčela, bahno se sněhem stříkalo všude kolem, takže všichni kolemstojící a pomáhající vypadali jako Jóžin z Bážin. Dvě hodiny jsme v mrazu a dešti vyprošťovali tranzita se zadním náhonem. Bezúspěšně. Až do té doby, než na mé telefonické naléhání přijel malý zelený Hyundai s větrováckým osazenstvem (rozuměj další obyvatelé Petřkovic) a vytáhli již napůl vbahněného tranzita ven. Tímto jím ještě jednou moc děkuju .

Radost z úspěchu byla tak veliká, že i přes pokročilou desátou hodinu večerní, a očividnou znavenost, jsme se rozhodli jít na Stodolní. Ono to pivo vždycky nějakou náhradní energii dodá, takže zábavy bylo jako vždy dost. Nejhůře na tom byla ale má sestra, která na vyhlášené ostravské ulici ztratila iluzi. V jednom baru narazila na českého Brada Pitta. Že nevíte, kdo to je? Přeci zpěvák, herec a já nevím co ještě, Richard Krajčo. Po zbytek noci byla v šoku, a neustále do kola jako v tranzu opakovala, jak je ošklivý a malý a jaktože ho mohou přirovnávat k tak krásný hollywoodský hvězdě. Vidíte? Takhle to dopadá, když si někdo skládá realitu na základě četby časopisů a prohlížení fotografií. Nevěřte ničemu, co nevidíte na vlastní oči .

No nic, jdu se psychicky připravit na následující dva dny, které budou dost zlomové - rozlučka se zaměstnáním a finální přesun do nového bydliště. Pokud vše přežiju bez úhony (jak fyzické, tak psychické), určitě dám vědět jak vše dopadlo.

clock 17:22 - 29.11.05 - VRABČÁKŮV DENÍK - 84125x

Využijte možnosti článku:

Komentáře:

    from: Rado

    Pokud nekoupíš zápisné, v Oatravě tě za vlastní nepřijmem :-D

    odpovědět na tento komentář
    1. tento komentář inspiroval pavla — #2
    29.11.05, 20:22 from: pavla

    inspirován Rado — #1 To je mi jasné, však se na to chystám. My z Prahy víme, jak se stylově uvést :)

    odpovědět na tento komentář 29.11.05, 21:10

Přidat komentář:

Komentář musí být před publikací schválen. Děkuji za pochopení.