Vzkříšení - FOTOZOOM

Vzkříšení

Myslím že je to vhodné slovo pro můj současný stav. Po více jak půl roce odmlčení se na svých stránkách opět vracím mezi "živé". Doufejme, že na delší dobu. Dle mého názoru mi pauza vůbec neuškodila, ba naopak. Měla jsem čas s odstupem porovnávat různé věci ve svém životě, který je od prosince minulého roku velmi pestrý. Nejdůležitější bylo, že jsem vůbec pozorovala sama sebe, jak procházím důležitými životními změnami a jaké to na mě zanechává stopy bez toho, aniž bych to nějak komentovala.

Krátce shrnuto - vdala jsem se, přestěhovala z bytu v centru Prahy do rodinného domu na okraji Ostravy, byla jsem víc jak půl roku nezaměstnaná a poté si našla nové zaměstnání. Velmi stručný popis, ale převedeno do běžného života to znamená mnoho velkých a zásadních změn, které nemohou nechat člověka stejným jako předtím. Kdo tím prošel ví, o čem mluvím. Taky já sama jsem si připadala, že žiju život někoho jiného a koukám na něj jako na film. Pocity se změnily, povinnosti přibyly, a co si budeme povídat, největší vliv na váš život má prostředí, ve kterém žijete. A Ostrava není Praha. A velký barák se zahradou je něco naprosto odlišného od městského bytu s balkónem.

Ale díky těmto kontrastům mám možnost srovnávání. Mám pohled z obou stran, což mi umožňuje zaujmout objektivní postoj. Kdyby se mě někdo ptal na radu, jestli má bydlet v domku nebo v bytě, na vesnici nebo ve městě, sám nebo s partnerem, neporadila bych mu ani tak, ani onak. Všechno má totiž svoje pozitiva a negativa. Misky vah jsou prostě vyrovnány a je to dobře. Samozřejmě, že občas láteřím na současné životní podmínky, to když mě naštvou Ostraváci nebo mě bolí záda ze zahrady. V ten moment vždycky předsouvám pozitiva minulého životního období. Ale jen tak naoko. Mysl mi předhazuje jenom samé krásné vzpomínky, a to negativní jaksi zasunuje někam mimo dosah. Takže když chci být k sobě opravdu spravedlivá, zamyslím se více a dojde mi, že jsem v podstatě spokojený člověk, a i kdybych se hnula někam jinam, opět tam budou jak pozitiva, tak i negativa.

Ale trvalo mi nějaký ten měsíc, než jsem k tomuto závěru došla. V mezidobí jsem se docela těžce hledala, často jsem nebyla ve své kůži a mátla okolí. Nic není zadarmo, ani získávání zkušeností a posléze čerpání z nich. A teď, když už mám po životním zemětřesení uklizeno, se zase můžu zaměřit na malé, banální a všední věci, ze kterých se obyčejný život, který tolika lidem chybí, skládá. Takže se můžete těšit na články třeba o tom, jak jsme nalezli, ztratili (a doufám že opět nalezli) kočky.

clock 10:53 - 02.10.06 - VRABČÁKŮV DENÍK - 415132x

Využijte možnosti článku:

  • RSS zdroj článku vč. komentářů  RSS 2.0 comments feed