Že už jsem dlouho nic nenapsala? - FOTOZOOM

Že už jsem dlouho nic nenapsala?

To máte pravdu. Ona to taky není žádná legrace dávat dohromady život při tolika změnách najednou. V září svatba, následně hledání práce, stěhování z Prahy do Ostravy, zařizování bydlení a do toho všeho obavy, jestli vše zvládnete dostatečně dobře.

Mám toho plnou hlavou, a chudák, i ta mi někdy připadá malá na všechny ty myšlenky, které se jí tam tlačí. Jestli jste někdy hledali zaměstnání v Ostravě, jistě víte, o čem mluvím. Ale jen co začnu rozmýšlet, jakou personální agenturu jsem ještě nekontaktovala, už zase dumám nad tím, jestli by přeci jenom do té kuchyně nebyly lepší obklady z těch stavebnin na druhém konci města. Páni! Těch dlaždiček a obkladů co je dneska k mání! Není toho přeci jenom přespříliš? Takhle rozmazlovat člověka? Co rozmazlovat - ztěžovat mu život! Vždyť čím bohatší je výběr, tím těžší je rozhodnutí. A ono se to těžko vstává do nového dne, když jste se celou noc převraceli na posteli, jelikož vás honily obklady a lišty!

A co ta práce? Už jsi něco sehnala? No samozřejmě že ne. Nějaká nabídka už sice byla, ale já jsem si jí dovolila drze odmítnout. Cože? Odmítnout? V Ostravě? To se přece nedělá! Tam je člověk šťastný jako blecha, když nějakou nabídku vůbec dostane, a já jsem si dovolila jí odmítnout. Jenomže když já se řídím vnitřním hlasem a ten tak trochu rebeluje proti všemu, dokud není naprosto spokojený. A to bych byla sama proti sobě, kdybych šla proti sobě .

A tak se zmítám od jednoho problému k druhému, a celá uřícená se snažím najít to nejlepší řešení. Ono se to pak těžko soustředí na cokoliv jiného (manžel by mohl vyprávět ). Pravdou ale je, že to poslední dobou beru jako výzvu. Možná je to obranný mechanismus mého organismu, který aby se pod vším tím stresem nezhroutil, se snaží přijmout celou situaci jako výzvu. Kolikrát mám pocit, jako by mě burcoval: "Tak schválně, ukaž co v tobě je! Jak se umíš vyrovnat s tím, že si po třiceti letech vytrhneš kořeny a necháš se přesadit do jiné půdy? Jestli jsi tak dobrá, jak všichni říkají, tak to pro tebe přeci nebude žádný problém sehnat v nezaměstnaném kraji práci." Nemyslím si, že jsem schizofrenní, vždyť ono "druhé já" máme v sobě všichni, jenom ne každý jej vnímá či mu naslouchá. A přesto, že mám někdy chuť mu dát přes hubu, jsem ráda, že mě v poslední době takhle hecuje, protože se věci zvládají opravdu mnohem lépe. Také jsem si opětně ověřila, že se na vše dá dívat ze dvou stran - buď z té špatné nebo z té lepší. Záleží pak jen na Vás, co si vyberete, a - důležitá věc - vždycky počkat, až věci "vychladnou" a nekonzumovat je za horka.

clock 20:49 - 01.11.05 - VRABČÁKŮV DENÍK - 16455x

Využijte možnosti článku:

Komentáře:

    from: Rado

    Mám reseni..... Cinan :-)

    odpovědět na tento komentář 01.11.05, 21:32 from: bzz

    Byla jsem tu, nebyli jste doma, přijdu večer.

    Atomová puma

    odpovědět na tento komentář 07.11.05, 17:10

Přidat komentář:

Komentář musí být před publikací schválen. Děkuji za pochopení.